Loděnice Vltava
Přihlášení

Historie

Historie vodáckých oddílu na místě současné loděnice se začala psát v roce 1966, kdy Blanka Brucknerová a Franta Dušek založili vodácký oddíl Rackové. V roce 1971 odchovanci tohoto oddílu založili další dva oddíly - Vlaštovky a Kormoráni - a všechny tři oddíly sdružili do pionýrské skupiny Loděnice Vltava. V následujících letech se počet oddílů zvyšoval, až se ustálil na současném počtu 9 oddílů.

Jedním z důležitých mezníků historie byla i "Sametová revoluce". Následující rok byl těžký pro všechny z nás. Nikdo nevěděl, co se bude dít v běžném životě natož, co se stane s loděniční pionýrskou skupinou. O část loděnice se začalo zajímat znovu vzkříšené sdružení skautů. Nakonec jsme se se skauty domluvili a loděnici rozdělili. Dále se nám ztratila část názvu "67. pionýrská skupina" a zůstala pouze "Loděnice Vltava". Od této chvíle patříme pod Dům dětí a mládeže hl. m. Prahy.

Povodeň

I v naší loděnici si v létě roku 2002 zařádila velká voda. Jak to viděla jedna z nás, si můžete přečíst.

Ve čtvrtek večer jsem se byla podívat na nábřeží, jak to hučí. Dívalo se nás spousta, turisti házeli do hnědý vody prázdný pet lahve a ty ohromnou rychlostí mizely ve tmě. Asi mě ani nenapadlo, že se něco tak moc děje. V pátek jsme vyjeli za Mořským vlkem na Orlici. I na Orlici bylo vody dost, ale slunečné počasí a víkendová pohoda rozhodně přebily obavy z Tomíkovy zprávy, že "v loděnici je po kotníky vody". I to, že se Mudra prohání v klubovně na kajaku byla spíš taková legrace.

V pondělí večer jsme se sešli v loděnici a taková legrace už to nebyla. Brodili jsme se po pás vodou a stěhovali vodě-nevzdorné předměty na půdičky kluboven a z nich pak do dvou dodávek, myslím Mudrlantovic a Václavovy. Tam jsme samozřejmě více než desetiletý "majetek" nenacpali, ale to bylo spíš dobře. Asi dvacet nejluxusnějších lodí se vešlo na vlek a zbytek jsme ustájili na volejbalovém hřišti u kůlu. Před půlnocí jsme se s mokrými svršky a přáním suchých dnů rozešli. Suché dny nepřišly a loděnice zmizela pod vodou.

Další návštěvy loděnice byly nadmíru dobrodružné. Z Povltavské na pramicích a zpátky s policejní asistencí, výpravy do útrob kluboven, odkud jsme vytahovali pádla, hrnce, pily a jiné harampádí. Když voda opadla, dobrodružství pominulo a zbyly nánosy páchnoucího bahna, chcíplé ryby zaseknuté v plotech, zahrádkářské chatky poházené po měsíční krajině Libeňského ostrova a naše rozpadající se loděnice.

Podzimní schůzka u Kozaté veverky ukončila dohady o tom, zda má smysl snažit se o obnovu loděnice nebo to radši zabalit. Hlavně starý psi loděnice se zakousli a dokázali to, že koncem roku 2002 bylo na světě stavební povolení a taky peníze, za které se mohlo začít stavět.

Mezitím se zachraňovalo, odbahňovalo, bouralo, čistilo a vyklízelo, až nám zbyla pěkná placka. V dubnu 2003 se začaly budovat základy a v srpnu stála hrubá stavba. Na podzim přišly na řadu dokončovací práce a úklid pozemku.

Slavnostním otevřením nové loděnice v listopadu 2003 skončila první etapa jejího života. Naše trochu přenošené děcko bylo na světě!!!

Povodně v srpnu 2002 však nebyly tou poslední katastrofou, která Loděnici potkala. Po drobné záplavě v roce 2006 přišla v neděli 2. června 2013 velká voda podruhé. Voda vystoupila do závratných výšin a na celý týden se chopila vlády nad Loděnicí až do poloviny horního patra. Po prázdninové rekonstrukci se vrátil do Loděnice život a oddílům od té doby poskytuje tolik potřebný domov.              

 

 

Loděnice Vltava | Libeňský ostrov, Praha | lodenice na gmail tečka com